Vymezení urbánního a suburbánního prostoru je poměrně složitý problém. Samotná hranice není pevně daná a vyznačuje se určitou mírou neurčitosti. Také je možné hranici prostorů vymezit s pomocí několika metod. Jednak se může jednat o metody DPZ, dále vymezení pomocí metod GIS a v neposlední řadě vymezení pomocí statistických metod. Jako nejvhodnější se však ukazuje využití kombinace všech tří metod.

Abychom byli schopni vymezit urbánní a suburbánní prostor je nejprve potřeba správně pochopit přirozený městský vývoj. Ten bývá charakterizován nejčastěji van den Bergovou teorií stádií vývoje měst (1982), ve které autor rozeznává čtyři fáze urbanizačního procesu: urbanizaci, sub-urbanizaci, de-urbanizaci a re-urbanizaci, které jsou charakterizovány různými směry pohybu obyvatel.

Právě urbanizace je společně se suburbanizací jednou z oblastí, kde bývají velmi často využívány možnosti DPZ. Metody DPZ jsou moderní a bezkontaktní a s velkou úspěšností se při výzkumu měst používají. Čapek (1987) uvádí, že pro studium sídel jsou nejvhodnější letecké snímky velkých měřítek kolem 1 : 15 000. Sídla na nich bezpečně prozrazuje charakteristická struktura, kterou vytvářejí čtyřúhelníky budov, olemované stíny a oddělené pásky ulic. Tón závisí na materiálu střech a vozovek. Kromě leteckých snímků se v současné době dostávají do popředí také družicové snímky vysokého rozlišení. Nejnovější družice dnes umožňují získat snímky s přesností lepší než 1 m vhodné pro mapování v měřítcích 1:5 000 až 1:10 000 (Kolář, 2008). Při suburbanizaci dochází k přesunu obyvatel z jádrového města do suburbií, město se tedy prostorově rozšiřuje nejen do okolí, ale i do vzdálenějších míst a zabírá nové přiléhající pozemky. Činnosti, které jsou pak nutně spojené se suburbanizací lze poměrně dobře na leteckých nebo družicových snímcích identifikovat a v dlouhodobém měřítku sledovat. Burns a Galaup (2004) ve svém článku popisují využití satelitních snímků pro vymezování urbanizovaných oblastí. Jako jednu z možností doporučují použití satelitních snímků vysokého rozlišení (2,5-5m) a konkrétní kroky popisují nad daty družice SPOT v prostorovém rozlišení 2,5m. Pro vyhodnocení urbanizovaného území a pro detekování urban sprawl autoři nejprve rozdělili území na čtvercovou síť o velikosti strany 100 m. K jednotlivým pixelům následně ze snímků přiřazovali procentuální pokrytí pixelu zastavěnou plochou.

Velké množství prací bylo věnované studiu změn v suburbánních oblastech z obrazových materiálů. Okrajové části městských aglomerací patří mezi nejdynamičtěji se rozvíjející oblastí a právě letecké či družicové snímky poskytují velmi vhodný materiál pro hodnocení procesů, které zde probíhají (Dobrovolný, 1998).